Počítače třídy PC používají pro uchovávání informací o barvě takzvaný TrueColor systém (16.777.216 různých barev), který používá pro jeden barevný bod 24 nebo 32 bitů. Do 24 bitů se musí vejít informace o jednotlivých RGB složkách, z čehož vyplývá, že na jednu barevnou složku zbývá 8 bitů (v případě 32 bitů je k barvě přidána 8 bitová informace o alfa kanálu). Naše panely ovšem umožňují zobrazit až 16 bitů na barvu - celkem tedy 48 bitové barvy (to je celkem 281.474.976.710.656 různých barevných odstínů). Proč používáme pro zobrazení tolik barev, když v tolika barvách nelze dodávat vstupní signál?

Takové množství barev nám umožňuje velice precizně a v širokém rozsahu nastavovat parametry obrazu jako je vyrovnání barev, teplota barev (v závislosti na okolních podmínkách můžete chtít změnit barevné podání panelu), jas, kontrast.

Tyto úpravy řeší systém gamma korekce. Jeho základ tvoří přepočet hodnot jasů každého jednotlivého obrazového bodu podle gamma křivky:

Vzorec gamma křivky

Pokud je jako zdroj signálu použita počítačová animace nebo texty, zjistíte, že obraz na panelu neodpovídá tomu, co vidíte na monitoru. Naprostá většina monitorů má totiž převodní funkci intenzity na obrazové napětí rovnou zhruba funkci mocniny 2.5. Historicky je tento převod způsoben technologií zobrazování monitorů. Dnešní monitory jsou pokročilejší, ale toto chování emulují. Lze tedy říci, že monitory mají gamma 2.5, ale panel má gamma standardně nastavenou na 0 - nutně tedy musí být obraz jiný, než na monitoru.

Jelikož známe závislost mezi intenzitou barev zobrazovanou na monitoru a intenzitou barev v původním obrazu, můžeme obraz příslušně upravit ještě předtím, než se zobrazí na panelu. Samozřejmě jsou i jiné faktory, které ovlivňují obraz na monitoru, takže nelze nastavit gamma korekci "napevno". Mezi tyto faktory patří například okolní světlo v místnosti s počítačem, jas a kontrast nastavený na monitoru a v neposlední řadě také osobní preference uživatele počítače.

Důležité je také nastavení gamma korekce v grafické kartě. Většina počítačů PC je dnes vybavena grafickou kartou, která podporuje gamma korekci, ale má ji vypnutou. Naopak například na počítačích Apple je gamma korekce standardně zapnutá. Proto se může stát, že když dostanete animaci připravenou na počítači Apple, bude při zobrazování na počítači PC tmavší.

K dosažení stejného zobrazení na panelu jako na monitoru PC je nutné mezi ovlivňující faktory zahrnout i intenzitu okolního světla u panelu. Proto nelze nastavit napevno ani gamma korekci vůči řídícímu počítači - intenzita v okolí bývá různá. Obzvláště v případě rentovacích panelů, které jsou pokaždé jinak nastavené vzhledem ke slunci, musí uživatel před každou akcí dorovnat gamma korekci podle aktuálních podmínek - změna je okamžitě na panelu viditelná, dorovnání korekcí je tedy intuitivní záležitost.

V případě televizního signálu je gamma korekce nutná také. Jelikož televizní obrazovky fungují na podobném principu jako počítačové monitory, vzathují se na vstupní videosignál stejná pravidla jako na počítačová obrazová data. Navíc je u televizního signálu zpravidla potřeba nastavit korekci barevné teploty. Podle toho, jaké zařízení pro dodávání video signálu používáte, bude se lišit i barevná teplota daného signálu - signál z DVD bude mít jinou barevnou teplotu než signál z televizní kamery.

Proto má panel možnost měnit korekci pro každou barevnou složku zvlášť. Různým nastavením korekce jednotlivých barev tak lze dorovnat barevnost obrazu tak, aby pozorovateli připadala optimální.

Nedochází. Právě z toho důvodu má panel možnost zobrazit tolik barev (až 281.474.976.710.656 různých barevných odstínů). Každá barevná složka tak může zobrazit až 65536 odstínů (16 bitů na každou barevnou složku) oproti vstupním datům, která umožňují zobrazit pouze 256 úrovní (pouze 8 bitů na každou barevnou složku). Takže úpravami vstupního obrazu gamma korekcemi nedochází k žádným ztrátám informace. Jednotlivé intenzity se "mapují" do 256 krát většího barevného prostoru, nedochází tak k tomu, že by některé barevné odstíny při úpravách "splynuly" dohromady (takzvané "posterizaci" obrazu). Toto je důležitý rozdíl oproti levným a jednoduchým řešením s omezeným barevným prostorem, kde při korekcích obrazu dochází k jeho posterizaci - obraz je viditelně poškozený, jsou na něm vidět hrubé, skokové změny barev v místech, kde by měly být pozvolné barevné přechody.